1. neděle postní

,,Mohou ženichovi společníci truchlit, pokud je s nimi ženich? Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňat… (Mt 9:15)

V pátek nám členka naší obchodní meditační skupiny z Bonnevaux sdělila krásný, osobní popis svého života, děsivý i vtipný. Až do čtyřiceti se prý plně soustředila na úspěch a zábavu a dokázala obojí. Její ambice stát se podavačkou míčků Johna McEnroea (ve Wimbledonu) se nenaplnily, ale všechny ostatní ano. Pak její matce diagnostikovali těžkou rakovinu a její život se začal rozpadat. Její tělo bylo poslem toho, co se dělo, když ztratila kontrolu: bolest ve svalech a kloubech, nespavost, problémy s dýcháním, výpadky paměti a záchvaty paniky s rostoucí frekvencí. Tělo nikdy nelže. Po děsivém incidentu se ztrátou paměti s dětmi v obchoďáku nakonec přijala za své větu „Potřebuji pomoc“. Nevyhnutelná pokora toho všeho byla zlomovým bodem jejího života, který ji vedl k postupnému procesu k zaměření na druhé. Nyní úspěšně pomáhá ostatním rozpoznat tyto příznaky a čelit jim včas, aby se vyhnuli nejhoršímu. Ne každý přežije to nejhorší tak, jako ona.

Řekla, že když si začala dělat čas na ticho a klid (což nikdy předtím ve víru nevšímavosti nedělala), začala si skutečně všímat jiných lidí. Když seděla v parku a dívala se na lidi, poprvé uviděla nejen přehlídku tváří, ale i výrazů, pocitů, komunikativních znaků. Meditace je nyní pilířem jejího nového radostnějšího a smysluplnějšího života a všichni stresovaní vedoucí pracovníci, kterým pomáhá, jsou uváděni do této praxe.

Mnohé příběhy o Ježíšovi ho ukazují při jídle nebo na svatebních hostinách. Často tyto události využívá k ilustraci svého učení jako v dnešním evangeliu. Snad se ani nedá představit, že by byl nešťastný či zachmuřený na jakékoli akci, kde by se lidé bavili, místo aby se připojil k tanci? Jeho dnešní krátké učení uznává, že život není jen zábava a hry. Nic, co vnímáme, není směsí světla a stínu. Popírat to znamená potlačovat to, čemu se bojíme čelit. Represe nakonec exploduje, skrze tělo nebo naše chování. Pravda vyjde najevo. (Všimneme-li si, že nás morbidně přitahují zprávy nebo filmy o tom, čeho se bojíme, měli bychom se ptát, proč je to pro nás nevědomky očistné).

Slovo pro „smutek“ je v řečtině penthos: v mytologii je to duch nářku a je to i důležitý prvek mystické teologie. Ve svém hlavním učení o blahoslavenstvích říká Ježíš „Blahoslavení zarmoucení, neboť oni budou potěšeni.“. Neměli bychom se bát, když meditace někdy způsobí pocit smutku či truchlení. Půst může být dobou, kdy si to uvědomíme jako zdravý aspekt naší práce (stejně jak tato žena popsala svůj život). Je to pokrok směrem k plnosti bytí a opravdovému štěstí. Jedním z prvních příznaků je naše schopnost všímat si výrazu ve tvářích jiných lidí a věnovat odpovídající pozornost tomu, co sdělují. V dnešním prvním čtení je pro Izajáše tento aktivní soucit smyslem spravedlnosti. Bez něj je půst a almužna a všechny ty další věci jen stínem toho, čemu mají sloužit.

S láskou
Laurence