Pátek 2. týdne doby postní
Radost sevřená v zoufalství - protiklad. Paradoxy jsou pozitivní rozpory, díky nimž vyklouzne pravda z našich zapečetěných předsudků a zahaleného myšlení. Řecké slovo pro „pravdu“ (aletheia) znamená odhalení či očištění. Kdykoli máme pravdu zahalenou, čeká nás překvapení – někdy příjemné, jindy tvrdé. Bůh nás vždy překvapí, když Ho (nebo Ji) uvidíme se projevit. Zachytneme záblesk nepostřehnutelné přítomnosti, která sice neplní naše přání, ale dává nám vědět, že tu je.
Před několika lety mi jedna mladá žena řekla, jak to jednou pocítila tak prostým způsobem, že se ji zdálo hloupé vůbec mluvit v této souvislosti o Bohu. Byla v hlubokém smutku a cítila se docela zoufalá. Vztah, kterým si prošla se rozpadl a vypadal zničený.
Ztratila cit po všech těch emocionálních vlnách, které ji způsobovali závratě a pocit neskutečnosti. Cítila vinu, hněv a opuštění, trny popírání a pošetilého duševního smlouvání, hluboký zármutek. Byla to smrtelná agónie. Skutečně zemřít, zatímco je člověk stále naživu je tak děsivé, pochopitelně, že přemýšlela o ukončení svého života. Proč rovnou nezemřít než viset na kříži bez naděje s vyhlídkou smrti?
Jednoho dne si při cestě do práce uvědomila, že její svetr je plný děr a rozhodla se koupit si nový. V obchodě viděla řadu svetrů, které se jí líbily. Když hledala, objevila se prodavačka. Tato mladá žena, která si dávala pauzu od svých těžkých emocí při pohledu na barvy a styly, se cítila podrážděně. Ale prodavačka neodešla a ukázalo se, že je skutečně šikovná, má opravdový zájem i dobrý vkus. Takže z tohoto rozhovoru nakonec vzešla volba.
Ukázala na díry ve svém starém svetru s tím, že si hned musí na sebe vzít ten nový. Když šla platit, prodavačka, starší žena ze zahraničí, řekla, že pokud má čas 20 minut, že ji ten starý svetr zdarma opraví. Mladá žena naprosto oněměla, jak byla překvapená. Za necelých dvacet minut to bylo spraveno tak, že nebylo poznat, kde byly díry. Nabídla prodavačce peníze, ale ta to striktně odmítla. Když tedy hledala slova, jak ženě poděkovat, její vlastní emoce nekontrolovatelně vyplavaly na povrch a začala plakat. Podívala se na starší ženu, stiskla ji ruku a spěšně opustila obchod.
Přemýšlel jsem o tomto příběhu před několika týdny, když jsem brzy ráno putoval s poutníky po Via Dolorosa. Na této cestě Ježíš třikrát padl. Byly toho příliš a to jak fyzicky, tak emocionálně. Při prvním pádu vstoupil do historie kolemjdoucí, Šimon z Cyreny, který mu pomohl nést kříž. Jeho pomoc nezabránila ukřižování. Přesto si ho připomínáme i o dva tisíce let později.
Co pocítila mladá žena, pohřbena ve svém zoufalství, když byla překvapena mimořádnou laskavostí té prodavačky? Cizinka, která vycítila její smutek, kterému nedokázala čelit, byla dojata, ale nezasahovala, nýbrž projevila přítomnost větší, než byla ona sama, v nenuceném laskavém činu.
S láskou
Laurence Freeman