Sobota po Popeleční středě

Hlad po moci, ať už v jakékoli formě (domácí, sexuální, politická) je snad nejhlubší lidskou touhou. Pokud se často cítíme nespokojeně a neklidně, je to proto, že tento hlad je v konfliktu s naším hladem po lásce. Moc, tak jak si ji představujeme (vlastnictví, nadvláda, kontrola), je neslučitelná s láskou. Konflikt mezi nimi představuje velkou část vnitřního lidského utrpení.

Láska je skutečná moc. Vše ostatní je nakonec odhaleno jako forma náhražky. Láska možná chybí v našem životě nebo naše schopnost milovat může být chronicky poškozena. Když se jedná o tento případ, hledáme alternativy, falešné bohy (které bychom uctívali namísto lásky k lidem), postavení, majetek či nějaké projekty. Není pochyb o tom, že díky tomuto přenesení lásky k moci, které se zrodilo z hluboké, nespokojené, lidské touhy, vzniklo nespočet velkých uměleckých děl a politických úspěchů. Mohli mimochodem přinést mnoho radosti a výhod pro ostatní. Stejně tak tato dysfunkce v lidské duši způsobila nesmírné sociální narušení, a často způsobuje obrovské regrese na cestě lidské evoluce.

Osamělý tyran, v jakékoli oblasti lidského úsilí, může být bezohledně krutý v průběhu získávání a udržení moci. Zároveň je však odhalen (zvláště když se odvádí moc) patos osamělosti, což je způsobené přenesením pozornosti k falešnému bohu. Budeme-li svědky pádu moci takového tyrana (ať už v rodině či na poli globální politiky) a uvidíme-li, jak se jejich pýcha a předsudky rozpadají, odhalujíc tak zranitelné a zanedbané dítě; pak, pokud pocítíme jen krutou radost z jejich pokoření, se ukáže, že jsme pravděpodobně závislí na falešné moci stejně tak, jako oni.

Postní vyprávění, které se postupně rozvíjí v písmu a v liturgii, přichází k nejintenzivnějšímu a nejtransformativnějšímu příběhu, který se kdy vyprávěl a přetrval generace. Během tří dnů tajemství Paschy je odstraněna falešnost touhy po moci. Ponižována a odmítána je nevinnost, nikoli tyranie. Ale extrémní zranitelnost, podobně jako slunce protínající temné mračna, odhaluje jednu jedinou pravou moc - Božskou lásku.

Velikonoce jsou úžasnou každoroční příležitostí k obnově (restartu) našich životů na ose skutečných priorit. V hrdinských, ale zároveň prostých termínech, se ukazuje význam lásky v kosmickém, a nikoli egoisticky romantickém, měřítku. Vzhledem k tomu, že velikonoční zajíčci a volno v práci nic neoslavuje, tak je tato příležitost sotva uznána, natož aby byla přijata.

To je důvod, proč trénujeme po celou dobu postní - kvůli třídennímu maratonu (Triduum). To, co děláme, nebo naopak neděláme, během tohoto tréninku, to co na sebe vezmeme, nebo naopak čeho se vzdáme, má význam za hranicí sebe sama.