Úterý prvního týdne doby postní

Kdybych neměl nic jiného na práci, byl bych spokojený s navštěvováním tříd a představováním meditace dětem, s meditováním s nimi a s nasloucháním jejich připomínkám. Ale více než to: sledovat a učit se z jejich tichého míru a štěstí při kontaktu s „cílem“, království uvnitř nich, a vidět jejich spontánní prohlubování vědomí.

Ale to by nebylo, jak se říká, udržitelné a asi ani nejlepší způsob jak budoucí generaci předat vědomí jejich vrozeného daru kontemplace. Takže učíme učitele s nadějí, že tato moudrost zakoření v kultuře školství. Pokud někdy pochybujete o moudrosti meditace, běžte do třídy a meditujte s dětmi.

Během doby postní neztraťte ze zřetele první ze svých tří cílů – stát se prostším, být více jako dítě. Dospělá povaha vašich problémů a složitých životních situací vás může zatěžovat a přesvědčit, že vaše schopnost být jednoduchým je dávno pryč. Pak ucítíte, že musíte počkat na důchod a časnou senilitu, abyste ji znovu našli. Ve skutečnosti to tak není. I uprostřed vašich životních úzkostí, stresů, strachů a pochyb, je tato jednoduchost dostupná.

Váha vašich starostí může být tak velká – nemoc, dluh, bolestné vztahy, selhání, zklamání, závislost, osamělost, hloupé chyby. Strčte všechno do jednoho pytle a nazvěte je hříchem. Ale nepoužívejte slovo „hřích“ v obvyklém slova smyslu – jako porušení pravidel zasluhující trest či jako ztrátu Božího požehnání (či ztrátu „požehnání“ od farní rady). Hřích je (v řečtině, doslova) ztracení cíle – cíle, který je, dle Řehoře z Nyssy a dle pisatele dopisů sv. Pavla, stále v pohybu.

Jak zasáhnete pohyblivý cíl? Tím, že se pohybujete s ním tou samou rychlostí a také tím, že mu věnujete pozornost. Tím že jste s ním v tandemu. Možná si teď myslíte, že je potřeba zrychlit. Ve skutečnosti je třeba zpomalit. Můžeme si myslet, že jsme pochopili a zvládli složitosti života. Ve skutečnosti si musíme zjednodušit způsob, jakým na ně pohlížíme tím, že si od nich uděláme odstup. Teprve pak může být trn vytažen.

A to je to, co v nás koná meditace, když odkládáme naše myšlenky. A to především myšlenky na bolestné věci, které se staly trny v našem těle. Je to prosté, ale není to snadné. Můžeme to udělat. Ale nemůžeme to udělat sami a neděláme to sami.