Sobota druhého týdne doby postní

Sv. Jan Poustevník řekl, že další úrovní ticha je ticho celého těla. Tento druh ticha je zakoušen nejprve skrze fyzickou nehybnost. Prvotní instrukce k meditaci nám velí si sednout, narovnat záda a pohodlně, pozorně a klidně sedět.

V některých tradicích mohou být počáteční stádia meditace nesnesitelně bolestivé, kdy je od vás vyžadováno setrvat ve fyzicky náročné pozici se zkříženými nohama. Možná to v některých kulturách považovali za užitečné, ale většina to shledává jako nepotřebně rozptylující. Lepší je od začátku zkombinovat pohodlí a pozornost. To vám umožní přijít do fyzického klidu snadněji a s menším rozptýlením. Sebe-pózující ego rádo hraje hry. Nejprve se může pocítit nával sebevědomí, buď že se cítíte chytře jako meditující nebo že si připadáte hloupě a jste plni rozpaků. Je to jen spousta myšlenek, které je třeba nechat jít.

Avšak předtím, než uplyne několik mikrosekund, budete mít pocit škrabání, svědění nebo (což je oblíbený únik z klidu) si potřebujete odkašlat. Toto oznámí vám i ostatním, že jste stále na zemi a stále vaším starým já. Psychické rozptýlení se projevuje ve fyzických záškubech či děláním zvuků. Ale fyzický klid ukazuje mysli, že i ona může být klidná. Díky nehybnosti si více uvědomujeme své tělo a jsme ve svých tělech více doma. Ať už jste spíš atleti nebo peciválové, vaše meditace bude mít prospěšný vtělující efekt. Vztah mezi tělem a myslí začne být přátelštější.

John Main řekl, že sebeovládání ve formě fyzického klidu může být naším prvním krokem v překročení tužeb. Chcete se poškrábat za levým uchem? Příjemná úleva. Ale v několika vteřinách si nárokuje pozornost i pravé ucho. Chtěli byste si odkašlat? A opravdu to potřebujete? Pokračovat dál až do krásného velkého kýchnutí? Pomoci tomu nebo to nechat být? V takových malých rozhodnutích se může odhalit samotné kosmické tajemství i cesta k osvícení.

Klid (ticho celého těla) je stejně důležitý ať už meditujete sami nebo s ostatními. Společná meditace vnáší do hry užitečný rozměr altruismu. Když jsou ostatní kolem vás, tak vaším klidem přispíváte ke klidu ostatních a tím se stává klid kolektivním. Je sdílený, takže se stává mocnou energií v rozvíjení společenství. Působení hluku během meditace je individualistické, což svědčí o nízké úrovni vědomí. Zkušenost ticha v meditující skupině na oplátku posílí vás i vaši disciplínu v momentě, kdy meditujete sami.

Jednou jsem hovořil o tomto fyzickém klidu k velké skupině a během meditace chudák jedna žena téměř explodovala, když se delší dobu snažila potlačit kašel, což šokovalo každého z nás. Naštěstí přežila a následně jsem tento důležitý prvek meditace spojil s univerzální ctností rozvahy.