Pátek druhého týdne doby postní

Sv. Jan Poustevník (ten slavný) řekl, že existují úrovně ticha. Denním praktikováním meditace je postupně odhalíme. Nijak nepomůže si je představit či je předvídat, ale malý nástin nám může přijít vhod a pomoci nám vytrvat, pokud nás něco odrazuje nebo pokud jsme se prostě zasekli. Vždycky je dobré si připomenout, že je toho víc, co teprve přijde.

První druh ticha souvisí s jazykem. Sv. Jan na to odkazuje, když nabádá své první následníky (křesťany), aby si hlídali svou řeč. Říká, že jazyk je jako kormidlo, protože je velmi malý, ale má velký vliv na to, kam směřujeme. Je dost zřejmé, že bychom měli kontrolovat to, co říkáme, když cítíme, že říkáme něco násilného, zraňujícího, zlomyslného, ať už je to myšleno přímo nebo ze srandy. Je to pak těžké, protože bychom rádi ze svého nitra dostali pocity hněvu. Ale slova vyřčená v hněvu a zamýšlená zranit (protože ta druhá osoba si to zaslouží) padají do stejné pasti jako veškeré násilí. Nikdy nedosáhnou toho, co slibují a vždy všechno ještě zhorší.

Existuje však ještě jiný druh zdrženlivosti řeči. Většinu výroků říkáme bezmyšlenkovitě a neznamenají to, co říkáme. Často je jejich smyslem jen vyplnit trapné ticho a obvykle jsou poměrně jednotvárná. Nemyslím, že bychom vždy museli mluvit o vznešených skutečnostech, ale měli bychom vždy zamýšlet sdělit něco užitečného, smysluplného či skutečného. Prázdné tlachání je slovní ekvivalent k promiskuitě. Ovládáním jazyka, vědět kdy mluvit a kdy přestat, je jako být cudný.

Když usedáme k meditaci, prvním a samozřejmým krokem je přestat mluvit, ani nepohybovat rty ani jazykem, jak odříkáváme mantru. S dětmi párkrát říkáme mantru nahlas s klesající hlasitostí, ale ony brzy zjistí, že můžou rovnou přejít k vnitřnímu odříkávání v tichu. Tím, že přestaneme mluvit, lze cítit velkou úlevu, protože si často neuvědomujeme jak neukázněný a povrchní může být náš způsob mluvení a jak často sklouzáváme do pomluv. Odpočívající jazyk osvobozuje naši mysl, která se začne pohybovat směrem k srdci.

Ale nejprve se musíme vypořádat s tím, co přerušuje tuto jinou úroveň, kde nás ticho může naučit něco víc.