Pátek čtvrtého týdne doby postní

Existuje spíše temná pasáž z Knihy moudrosti, která vyjadřuje cynický, destruktivní postoj člověka, který ztratil naději. „Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí.“ (Kniha moudrosti 2:1). Z tohoto zoufalého a hořkého srdce přichází krutost – touha ubližovat a svrhnout ctnostného člověka, obzvláště takového, který má naději a příslib života.

Ve filmu Pád Třetí říše byly ukázány poslední dny Hitlerova krčení se v bunkru v Berlíně, běsnícího kvůli nevyhnutelné porážce, obviňujíc celý svět. Útočí na ostatní, aby smetl co nejvíce ostatních nehledě na jejich nevinnost a na to, jak zbytečná oběť by to mohla být. Přesto v něm vidíme spalující okamžiky lidské bolesti, pocit opuštěnosti a naprosté samoty doprovázející jeho sestup do naprosté tmy, kde je nemožné cítit empatii. Pro některé kritiky filmu toto bylo vychutnávání si monstra, vyhnutí se jeho vylíčení jako čistého zla, a učinění z nečlověka člověka.

Přesto, když čteme (až příliš často), o nepříčetném americkém teenagerovi při střeleckém masakru na střední škole, nedáváme snad do souvislosti to samé tajemství nespravedlnosti popsané v Knize moudrosti či v historii tyranů? Cítíme traumatizované útoky, ztrátu nevinných životů, truchlící rodiče. Ale nepopsatelný důvod pro takovou krutost, bezmezný smutek a nedostatek lásky nás přivádí k ostrému okraji lidského sebechápání, k okraji útesu dělícího spravedlnost a milost.

Brzy, ve znovu-žijícím utrpení Krista, budeme ponořeni do této temné otázky hříchu a milosti. Budeme muset být vedeni jednou z dalších řádek z pasáží o moudrosti: „Neznají skryté věci Boží“. Existují zkušenosti, které jsou nasyceny temnotou, kde je děsivá nepřítomnost soucitu a moudrosti. Přesto jsou to místa, které nás vedou k Bohu milosti, za hranici našich sociálních představ.